Alfons Mucha

Dětství a studium

Alfons Maria Mucha se narodil 24. července 1860 v moravských Ivančicích. Umělecké nadání zdědil po své krásné a vzdělané mamince Amálii, jeho otcem byl její manžel Ondřej Mucha. Malý Alfons podle vzpomínek příbuzných uměl kreslit dřív, než se naučil chodit, maminka mu prý na krk přivazovala tužku, aby si mohl kreslit, když se batolil po podlaze.

Bystrý chlapec měl talentu na rozdávání, ale taky bohémskou náturu. Díky svému hudebnímu nadání mohl navštěvovat brněnské Slovanské gymnázium, získal totiž stipendium jako sborista v katedrále sv. Petra a Pavla. Z gymnázia ho ale vyloučili, a poté si na živobytí vydělával jako úředník u soudu v Ivančicích. Většinu času ale věnoval kreslení.

Umělecké počátky

Alfons maloval dekorace pro ochotnické divadelní spolky, navrhoval pozvánky a plakáty. Když se však jednou místo zápisu u soudu věnoval náčrtům obžalovaných, přišel vyhazov. V devatenácti letech proto odešel do Vídně, kde si našel místo jako malíř divadelních dekorací v jedné z nejlepších tamních divadelních společností Kautsky-Brioschi-Burghardt.

Po 2 letech se Mucha vrací zpět na Moravu, kde mimo jiné vytvoří dekorace pro sídlo hraběte Khuena-Belasiho. Ten si jeho tvorbu tak oblíbí, že se rozhodne mladého umělce finančně podporovat v jeho dalších studiích. Alfons tak dostává příležitost studovat umění v Mnichově a později v Paříži. Kvůli přestupu na jinou pařížskou univerzitu ale ztrácí finanční pomoc svého podporovatele. Aby se uživil, začal dělat ilustrace pro francouzská a česká nakladatelství. Daří se mu vybudovat si pozici úspěšného a spolehlivého ilustrátora a začíná pořádat kurzy kresby.

Zlomová zakázka

Zlom přichází v momentě, kdy se Muchovi do rukou dostala zakázka na vytvoření plakátu pro divadelní hru herečky Sarah Bernhardtové. Sarah byla z výsledku nadšená, stejně jako obyvatelé Paříže. Traduje se, že podpláceli lepiče, aby plakát získali a někteří měli dokonce vyřezat plakát přímo z reklamních ploch.

Po úspěchu plakátu pro slavnou pařížskou herečku se Mucha čím dál častěji dostává k dalším návrhům plakátů, kalendářů i pohledů. Během následujících deseti let se etabluje jako přední představitel stylu secese, který dal užitému umění novou podobu. První samostatné pařížské výstavy se umělec dočkal v roce 1897, v následujících dvou letech byla jeho díla k vidění ve Vídni, Budapešti, Mnichově, Bruselu, Londýně či New Yorku.

Od ilustrací po Slovanskou epopej

Brzy se Muchovi začne v hlavě rodit nápad na jeho největší dílo – Slovanskou epopej. Nějakou dobu pracuje v USA, aby získal prostředky právě pro sérii obrazů zobrazujících slovanskou historii. Do Čech se z Ameriky vrací, aby pracoval na výzdobě Obecního domu, kterou obdivují návštěvníci dodnes. V té době také začíná pracovat na Slovanské epopeji, cyklus dvaceti obrazů poté maloval osmnáct let.

Na podzim roku 1928 u příležitosti oslav deseti let samostatnosti československého státu veřejnost mohla obdivovat všech dvacet obrazů ve Velké dvoraně Veletržního paláce. Muchovo celoživotní dílo bylo dokončeno.

Tragický konec

Zbytek života strávil Mucha ve své rodné zemi. Spolu se svou ženou Marií a dětmi žijí ve vlastní vile v pražské Bubenči. Jeho žena přijímá zakázky, určuje ceny, nebo domlouvá práci s modely. Mucha tak stihnul vytvořit návrh vitrážového okna v novogotické severní lodi chrámu sv. Víta v Praze, nebo rozměrné lunetové plátno, které umělec vytvořil pro spolkový dům Hlahol. V současné době zdobí velký sál v přízemí budovy.

Když v březnu roku 1939 vtrhli nacisté do Československa, byl Alfons Mucha mezi prvními, které gestapo odvedlo. Uvěznění a tvrdé výslechy trvaly několik dní. Starý pán byl sice nakonec propuštěn, ale po návratu domů dostal těžký zápal plic, který se stal příčinou jeho smrti. Zemřel 14. července 1939. Okupanti zakázali státní pohřeb, přesto umělce na poslední cestě provázely davy. Alfons Mucha byl pohřben na vyšehradském hřbitově Slavín.